Svatební zvyky a tradice

 

Zásnuby:

  • v dnešní době jsou zásnuby nejvíce dodržovány v křesťanských rodinách, kde je tento zvyk určitým obřadem a významnou událostí.
  • před žehnací modlitbou si podle místních zvyklostí mohou snoubenci dát najevo svůj příslib výměnou prstenů i jiných darů. Například řetízek s přívěskem pro snoubence. Tyto dary mohou mít vyryté jméno a datum zásnub. Pokud by k plánovanému sňatku nedošlo, dary se vracejí jako symbol vrácení slibu společného života. Dle tradice by měla svatba být do roka a do dne po zásnubách.
  • ateisté většinou spojují darování zásnubního prstenu se žádostí o ruku.
  • jaká forma žádosti o ruku se zvolí, je už jen na vynalézavosti muže.
  • romanticky založený muž zvolí luxusní restauraci nebo možná tu, kterou má nejoblíbenější a do které často se svou vyvolenou chodí.
  • šikovný muž zvládající kuchařské umění, Vám připraví lahodnou večeři sám, třeba v nazdobené zahradní pergole se svíčkami a květinami.
  • muž se vztahem k dějinám, zakoupí u cestovní kanceláře výlet do Benátek, Vídně či Paříže a svou vyvolenou požádá o ruku na některém z kouzelných míst dýchajících historií. Pokud bude mít silný vztah k dějinám, nedivte se když Vás požádá o ruku v muzeu.
  • praktičtější partner si vybere k žádosti o ruku nedělní oběd u rodičů, procházku v parku, vyjížďku na koni či loďce………
  • někdy se partneři pouze dohodnou na uzavření sňatku, čímž veškerá romantika odpadá.

 

Oznámení a pozvání na svatbu:

  • většina snoubenců volí svatební oznámení tištěné, doplněné pozváním ke svatební tabuli, ať už tištěným, ve stejném stylu ke svatebnímu oznámení nebo ručně napsaným.
  • kdo je kreativní a umí zacházet s počítačem, vytvoří si svoje svatební oznámení sám, vytiskne, dozdobí mašličkami, vystřihanými ornamenty, srdíčky atd.
  • další, čím dál více se rozmáhající forma oznámení sňatku, je vytvoření svatebního oznámení na svatebním webu a rozeslání v elektronické podobě – emailem.
  • jiným pěkným a ne ještě zapomenutým zvykem je osobní pozvání na svatbu, kdy snoubenci obchází příbuzné,přátele a sousedy. Nabízejí takzvané „zvací koláčky“, které by měly mít nejméně tři různé náplně. Pečou se několik týdnů před svatbou. Čím jsou pracnější a menší, tím lepší je vizitka hospodyně, která svatbu chystá. Jde o tradici velice milou a navíc chutnou. 

 

Věno a výbava:

  • ještě donedávna bývala tato záležitost povinností rodičů nevěsty.
  • a tak se mnohdy střádalo na věno a výbavu už od útlého dětství děvčete. Hrozilo dokonce nebezpečí, že se dívka bez věna nevdá. V nemajetných rodinách si proto často přáli narození syna, aby byli těchto výdajů ušetřeni.
  • u některých národů byl zvyk placení „ ceny za nevěstu“. Platil ji ženich otci nevěsty. Měla to být náhrada pro rodiče za sužby, které pro ně dcera vykonávala, za její výchovu a náklady s ní spojené.
  • v současnosti se rodiče obou novomanželů většinou snaží pomoci jim do začátků a vybavit nový domov podle svých možností jak je to jen možné.

 

Loučení se svobodou:

  • tradicí bývalo, že se v podvečer před svatbou sešli svobodní přátelé ženicha i nevěsty v jejich domech, kde připravovali výzdobu na svatební den. Zpravidla se stavěla také májka. Při této činnosti panovalo velké veselí, tančilo se, zpívalo a popíjelo se.
  • dnes většinou oba snoubenci vyrážejí odděleně s přáteli do restaurací, barů a vinoték ( podle obliby) a zapíjejí svobodu až do pozdních večerních hodin.

 

Ve svatební den:

  • hosté se scházejí jak u ženicha, tak u nevěsty. Ženich přijíždí se svými rodiči a svatebčany do domu nevěstiných rodičů.
  • nevěstě pomáhají s oblékáním kamarádky nebo příbuzné. Žádný muž nesmí být přítomen.
  • v některém kraji se ještě dodržuje výkup nevěsty za peníze, láhev či dort.
  • před svatebním obřadem mají snoubenci poděkovat rodičům za partnera, za jeho vychování ( je to bráno jako morální povinnost) a požádat o požehnání. Pokud ho dostanou, bude manželství šťastné.

 

Družičky:

  • jsou nepostradatelné po celá staletí. Již v pohanských dobách byly součástí svatebního obřadu. Jejich šaty musely být co nejpodobnější šatům nevěstiným, aby tímto způsobem zmátly zlé duchy, kteří chtějí nevěstě uškodit. Takto upoutají jejich pozornost a duchovénepoznají, která z dívek je nevěsta.
  • družičky vždy bývaly svobodné, mladé dívky přibližně v nevěstině věku, z rodiny nevěsty nebo alespoň ze stejné vesnice.
  • dnes se tato úloha přenechává malým děvčátkům, která ve dvojicích spolu s mládenci nesou nevěstě závoj. Toto dříve zvykem nebývalo.

  

Družba:

  • družba neboli svědek, měl by být veselé povahy, zábavný a dobrý organizátor, aby se postaral o zábavu svatebčanů a průběh svatebního veselí.

 

Sypání květin a květinových lístků před nevěstou a ženichem:

  • tato tradice vychází opět z pohanských zvyků.
  • v čele svatebního průvodu jdoucí mladě dívky, sypou kolem sebe květiny a okvětní lístky, aby vůně a krása květin přilákala bohyni plodnosti.

 

Rýže:

  • podobný význam týkající se hojného potomstva je i zvyk házení rýže na novomanžele po dokončení obřadu. Někdy se místo rýže používají i rozinky, bonbóny, oříšky či konfety.
  • posazení malého dítěte nevěstě na klín při svatební hostině má stejný účinek význam.

 

Zatahování:

  • svobodní mládenci, kolegové z práce zatarasí novomanželům cestu z kostela či oddací síně nejrůznějšími překážkami. Zatahuje se šňůrou, stuhou nebo provazem, na kterém visí dudlíky, myrtové věnečky, povijan. Může to být i kláda položená přes cestu. Manželům dovolí pokračovat v cestě jen když se ženich vyplatí.
  • někteří dobří kamarádi mají pro ženicha připravený chomout na krk nebo mu nasadí kouli na nohu. Nevěsta dostane do ruky pilku. Záleží jen na ní, jak ženicha osvobodí. Jestli řetěz s koulí přeřeže, nebo si vykoupí klíček od zámku dobrou lahvinkou. Klíček ale nemusí pasovat a tak dojde na další lahvičku. Čím více klíčků a lahviček, tím budou novomanželé šťastnější.
  • původní smysl této tradice byl výkup nevěsty provdávající se do cizí vesnice.

 

Rozbíjení talířů:

  • talíř se rozbíjí obvykle před vstupem na hostinu. Tento zvyk má kořeny hned ve dvou pověrách: střepy přinášejí štěstí a společným zametením manželé dokazují, že dokáží spolupracovat, postarat se domácnost a rodinu. Jejich manželství pak bude harmonické. Ženich zametá střepy a nevěsta přitom drží lopatku. Střepy musí být zameteny všechny. Jakmile by jeden zůstal, panoval by nepořádek v rodině. Jeden ze střípků si nechávají novomanželé pro štěstí. Když společně vyzrají na střepy, zvládnou spolu už všechno.
  • někdy před hostinou bývá pro nevěstu a ženicha nachystaná tupá pila a kláda k přeřezání, což splňuje stejný účel jako rozbité talíře.
  • jiný význam má špalek se sekerou a láhev vína, nachystané pro ženicha. Pokud se ženich chopí sekery, znamená to, že z něho bude dobrý manžel. Když vyhraje láhev vína, bude z něj opilec!

 

Svatební hostina:

  • svatební hostina je důležitou součástí každé svatby. Záleží jen na snoubencích, na jakém místě si svatební hostinu vyberou. V restauraci, doma či venku. Záleží na počtu hostů, ročním období a také na tom,jak se vydaří počasí. Pokud plánujete svatbu venku, je lepší mít raději v záloze ještě nějaké kryté místo pro případ deště.
  • svatební hostina začíná obvykle obědem a končí večeří. Při plánované delší svatbě se nabízí možnost popůlnoční večeře, kdy přichází na řadu např. prase na rožni nebo grilované pokrmy.
  • stoly na svatební hostině by měly být vkusně upraveny, vyzdobeny květinami, svíčkami atd.
  • v minulosti býval jídelníček skromný, avšak při slavnostních příležitostech jako byla svatba se účastnilo celé příbuzenstvo nejen pomáháním s připravovanými jídly, ale i vlastním příspěvkem.
  • jídel na svatební hostině mělo být devatero, protože devítka byla magickým číslem. Jako první chod se podávala hovězí nebo slepičí polévka s nudlemi, později knedlíčková. Jako příloha k polévce chléb. Následovala slepice s nudlemi, křenová omáčka, hrách a kroupy, mladý pečený kohout, bábovka, boží milosti, koblihy, krupicová kaše, koláče, cukroví, makovníky. Dorty a zákusky se začaly na svatbách podávat až v mnohem pozdějších dobách.
  • v dnešní době restaurace nabízejí svatební menu o 4 chodech: aperitiv, předkrm, polévka, hlavní chod, dezert. Záleží na nabídce restaurace.

 

Svatební řeči:

  • při církevním sňatku pronáší první řeč oddávající kněz.
  • mezi jednotlivými jídly pronáší řeč otec nevěsty a ženicha.
  • první je na řadě otec nevěsty, hned po prvním chodu oběda.
  • přivítá do rodiny ženicha, jeho rodiče a sourozence. Rozloučí se se svou dcerou a několika hezkými slovy o ní pohovoří.
  • po druhém chodu pronese svou řeč otec ženicha. Taktéž přivítá nevěstu s rodinou do své rodiny, poděkuje její matce a promluví o svém synovi.
  • dokud nebudou mít za sebou proslov oba otcové a kněz, nikdo jiný nesmí mít vlastní projev.
  • projev se pronáší zásadně ve stoje a pokud je delší, může být i sepsaný na papíře.
  • v průběhu hostiny pak mohou svou řeč a přípitky svatební hosté pronášet libovolně.
  • ke svatebnímu veselí přispívá i čtení různých svatebních blahopřání.

 

Krmení polévkou:

  • má podobný význam jako společné zametání střepů.
  • vzájemné krmení novomanželů polévkou z jednoho talíře při svatební hostině symbolizuje jejich spolupráci. Má ale ještě druhý význam.
  • z rodinného krajíce budou v budoucnu oba brát a dávat rovným dílem.
  • tento zvyk je dodnes velmi rozšířen.

 

Krájení svatebního dortu:

  • aby manželství vydrželo, musí nevěsta, ženich a všichni svatební hosté bezpodmínečně ochutnat svatební dort. Jinak by to všem přineslo smůlu.
  • nevěsta ho rozkrajuje, ale při tom drží na noži ruku ženich. Toto jejich počínání tak symbolizuje, že manžel bude své ženě pomáhat, držet nad ní ochranou ruku a bude jí vždy oporou.
  • první kousek dortu dostane od ženicha nevěsta, druhý podá ona jemu. Další kousek dává nevěsta matce ženicha, svojí matce, otci ženicha a svému otci. Poté jsou na řadě svatebčané.
  • svatební dort je korunou tabule. Měl by ladit barvou k výzdobě svatebního stolu.
  • nechce-li mít nevěsta uplakané děti a nouzi v manželství, ať nepeče svatební dort a ani s ním nepomáhá, stejně jako i s jiným cukrovým.

 

Vybírání peněz pro nevěstu:

  • v některých našich krajích se ještě stále dodržuje zvyk vybírání peněz pro nevěstu. Nevěstě některý z hostů sundá střevíc a ten pak koluje mezi hosty. Každý do něj dá menší obnos peněz.
  • většinou ale peníze dávají novomanželům jen nejbližší příbuzní a to často skrytě, mimo svatební hostinu.
  • originálním darem jak peníze věnovat, je ukrýt je do ozdobné truhličky, broušeného skleněného srdíčka, svatebního fotoalba, zkrátka do zajímavého daru, který bude novomanželům připomínat jejich svatební den.

 

Únos nevěsty:

  • dochází k němu během svatební hostiny. Symbolizuje odchod nevěsty od jejích rodičů. Přátelé novomanželů nevěstu unesou a ženich ji musí do určité doby najít. Doba hledání by se měla přesně vyměřit, aby hosté nečekali příliš dlouho na její návrat a nenarušovalo se tak svatební veselí. Pokud ženich nevěstu nenajde, musí zaplatit někdy i nepříjemně vysoké výkupné, které si můžou vybrat přátelé také v podobě tekuté.

 

Tanec se závojem:

  • kolem půlnoci si nevěsta sundá závoj a tančí v kruhu svobodných kamarádek. Snaží se některou z nich chytit a nasadit jí závoj. Ta která je polapena, má šanci, že se brzy provdá.
  • jiná varianta je že nevěsta tančí v kruhu mužů se zavřenýma očima
  • a dívky se snaží získat kousek jejího závoje. Muži se snaží tomu zabránit.
  • je-li ochranný kruh proražen, symbolizuje to rozloučení s nevinností.
  • pro tento tanec by si měla nevěsta nachystat druhý závoj, který může být poškozen.

 

Podvazek pro štěstí:

  • dříve to bývala stuha uvázaná pod kolenem, dnešní podvazky jsou většinou krajkové, zdobené a navlékají se přes punčochy na stehno.
  • nevěsta si vyhrne sukni a ženich nebo některý z mužů jí podvazek stáhne a hodí ho mezi svobodné mládence. Kterému se podaří podvazek chytit  je na řadě se ženěním.
  • stejně tak hází nevěsta kyticí nebo svým střevícem mezi svobodné dívky. Házení střevícem však může být i nebezpečné.

 

Přenášení nevěsty přes práh:

  • nevěsta se nesmí dotknout nohou prahu nového společného příbytku. Proto ji ženich vezme do náruče a přenese. Pod prahem číhají zlí duchové, kteří práh hlídají a takto jsou přelstěni.
  • jiný význam: začátek nového života.

 

Naběračkový tanec:

  • v pokročilých nočních hodinách se všichni svatebčané ozdobí hrnci, pokličkami a vším, čím se dá vytvořit rámus a za ohlušujícího rachotu pochodují bytem novomanželů. Takto zaručeně vypudí zlé duchy z jejich bytu.

 

Tajný odchod:

  • i tento zvyk má svůj prastarý původ. Novomanželé se totiž ukončením svatebního veselí definitivně loučí se svobodou a jejich kamarádi je nechtějí nechat jen tak snadno odejít. Nastražují jim různé překážky. Manželé se proto snaží z hostiny utéct a skrýt se na místě, kde je nikdo nemůže najít.

 

Čepení:

  • družičky večer před svatební nocí rozplétají nevěstě vlasy, sundávají věneček a nasazují jí čepec. Ten nevěsta dvakrát shodí na znamení ztracené svobody a potřetí už si ho nechá. Věnec je symbolem čistoty, svobody a panenství, čepec zase symbolem přechodu mezi vdané ženy.
  • odtud tedy pochází pořekadlo „dostat někoho pod čepec“.
  • většinou se tento zvyk již nedodržuje.
  • tradicí, která se také stále dodržuje je zachovat si na památku něco, co by svatební den stále připomínalo.
  • nevěsta si schová a vylisuje kvítek ze svojí kytice, někdy usuší i kytici celou.
  • jednou z velmi rozšířených tradic je také pokládání svatební kytice na hrob v případě úmrtí některého z rodičů novomanželů.